Bývaly doby, kdy jsem doma mívala spoustu igelitových pytlíků. Šuplík, kam jsem je ukládala, praskal ve švech a často nešel ani zavřít. Kde se všechny ty pytlíky braly? Jednoduše z nákupů v supermarketech či na farmářských trzích.
Igelitový pytlík se v domácnosti občas hodí, to přiznávám, ale takové množství, jaké jsem mívala já, to už bylo moc. Šuplík byl nepřehledný a jeho obsah stále narůstal, protože příjem byl vyšší než výdej. Dnes mi však na ně stačí látkový zásobník, který je navíc poloprázdný. Časem jsem totiž našla způsob, jak na ně 🙂
V roce 2011 mi kamarád Honza vyprávěl o svém zvyku nosit si na trh či do obchodu již použité igelitové pytlíky, znovu do nich nakupovat a takto je recyklovat. Tento nápad mě nadchl a rozhodla jsem se, že ho vyzkouším. Zpočátku jsem sice často zapomněla vzít si „igeliťáky“ s sebou, ale postupně se mi podařilo začlenit tuto recyklaci do svých nákupních zvyklostí.
Nápad to byl dobrý, ale v praxi jsem narazila na jeden problém. Určitě jste si také všimli, že se igelitové pytlíky (zvláště ty poskytované zdarma k nákupu) vyrábějí stále tenčí a tenčí. Snadno se tedy trhaly, např. při snaze sloupnout z nich cenovku se supermarketu a někdy dokonce už při prvním použití. Jednou jsem tak nedonesla petržel ani k pokladně, pytlík se protrhl a petržel skončila na zemi…
Naštěstí mi v té době (rok 2014) ukázal můj kamarád Michal svůj objev – nákupní pytlíky z bílé síťoviny, které tehdy prodával. Opět jsem byla nadšená, začala jsem je hned používat a množství igelitových pytlíků u nás doma začalo konečně klesat.
Při nakupování jsem se zpočátku setkávala s reakcemi pokladních či prodejců na trzích, které byly ve velké většině kladné, jen někdy udivené. S negativními reakcemi jsem se nesetkala vůbec. Spokojenost byla tedy až na pár drobných nedostatků velká, a tak jsem tuto myšlenku začala šířit dál po svých známých. To mě ještě ani ve snu nenapadlo, do čeho se za rok pustím…
Rok 2015 byl pro mě přelomový. Objevila jsem kouzlo látkových pytlíčků na dárky a rozhodla jsem se je sama šít a prodávat. A od těch dárkových byl už jen krůček k vytvoření své verze pytlíčku síťového. Vedl mě k tomu nejen fakt, že se ty, které jsem dosud používala, vyrábí v Číně, ale hlavně jsem v té své verzi vyřešila jejich drobné nedostatky, které při běžném používání vyšly najevo:
„Super na ovoce a zeleninu. Jak je to prodyšné, tak se nic nezapaří nebo nezvlhne. Už se nám vůbec nestává že by nějaké ovoce začalo plesnivět, protože by se ocitlo na dně mísy!“
„Objednávám!“
„Vřele doporučuji! Nezávisle jsme doma prováděli jednodenní zátěžový test, pytlík naložený plně ovocem hravě vydržel! Při nákupu, mimo zmíněnou prodyšnost zaujme i dizajn a praktičnost uzavírání-konečně mám jistotu, že se uzlíček na sňůrce nerozváže a nákup se nevysype. Snad u každého nákupu doposud se jiný kupující či prodavačka vždy pozastavila nad ekologickou stránkou používání tohoto typu pytlíčku!“
„Super vychytávka, potvrzuji. Používal jsem konkurenční síťovky, ale nebyly tak promakané, jako tyto. Vřele doporučuji!“
„Prosím pěkně, já ho hlavně používám pro přenos zeleniny z domova do práce. Nepotí se mi tam a neuvadá. A hlavně vidím, co s sebou v kabelce mám… neb na rozdíl od papírového je do něj vidět :-)“
„Já jsem dnes zcela mimoděk provedla test „brambory v pytlíčku na dešti“ – a dopadlo to dobře, slunce vysušilo pytlíček i brambory v něm. Asi nejvíc super mi na něm přijde zdrhovadlo, rychlé, žádné šmodrchání, takže doporučuji!“
I když je síťový pytlík primárně určen na nákupy, své využití najde i v dalších oblastech, např.:
Díky síťovým pytlíčkům se množství těch igelitových (více méně jednorázových) snížilo v naší domácnosti na minimum. Těší mě to nejen proto, že teď máme doma větší pořádek, ale také proto, že o to méně přispíváme k tvorbě odpadu a zatížení naší Země. Pokud zaujaly i Vás, mrkněte sem>>>